FAIL

23. října 2019 v 14:33 | Elena
No, tak jsem opět něco málo shodila. :) Mám radost, začínám se tvarovat a zase nosím trička víc na tělo, hodně se mi zvedá sebevědomí a jsem i víc a víc motivovaná ještě víc makat. 💪

Ale stal se mi vtipný fail. Vstanu a jdu se zvážit. Stoupnu si na váhu a tam číslo 57? Když jsem před pár dny měla 61,4? No radost jako prase, ale asi po dvou sekundách jsem vystřízlivěla, restartovala váhu, zvážím se a tam 61 kilo. -_-
Škoda no, bylo fajn tam vidět to malý číslo. :D
 

Jídelníček no.2

16. října 2019 v 12:38 | Elena |  Jídelníčky
Snídaně: "vajíčka" z celého tofu, rajčata
Oběd: pečená zelenina (cuketa, rajčata, mrkev) s brambory a tofu
Večeře: salát s luštěninami
Svačiny: protein, popcorn

Pohyb: hodina fitka

Až na ten popcorn si myslím, že dobrý. Poprvé jsem po nemoci byla ve fitku, takže jen z lehka, ale cítím se po tom moc dobře, hodně mi to chybělo. :)

Další pokrok

12. října 2019 v 14:32 | Elena
Tak jsem se dnes vážila a měla jsem krásných 61 kilo s tím, že mi ubylo jen minimálně svalů (což je v pořádku, při redukci váhy vždy malinko klesne i svalová hmota). :)) Hrozně mě to namotivovalo, mám chuť se nacpat proteinama a vyrazit zvedat železo. :D Což ale bude muset chvíli počkat, jsem po celkem bouřlivé nemoci a tohle by mě asi oddělalo, ale už se toho nemůžu dočkat.
Pořád mám problém s tím přecpáváním, ale držím to na uzdě, jak jenom to jde. Zatím to mám pod kontrolou alespoň v těch mezích, že nejím nezdravé a když už mám chuť se cpát, tak třeba ovocem, nebo zeleninovým salátem, což je rozhodně lepší než chipsy a čokoláda, i když je v ovoci taky hodně cukru. Uvidíme, jak se to bude dál vyvíjet, ale zatím jsem se sebou spokojená. :)
 


Je vůbec dobře, že je mi dobře?

8. října 2019 v 9:48 | Elena
Konečně se zase cítím lépe a motivovanější, nejspíš to bude tím nádherným podzimem, miluju tohle roční období a ruku na srdce, už jsme tu dlouho ten pravý a sychravý podzim neměli. :)
Problém je, že jakmile se cítím dobře, tak se strašně rozežeru. Tohle už jsem jednou zažila, bylo to v období, kdy jsme se sestěhovali dohromady s manželem (tenkrát ještě přítelem). Byla jsem šťastná a prostě spokojená, takže jsem se nehlídala a pak to byly chipsy sem, čokoláda tam a taky 18 kilo nahoru. Teď už jsem si naštěstí vědoma toho, co si umím způsobit a hlídám se, ale i tak bych celý den jen jedla a byla schopná si v noci dojet na benzínku pro nějakou mňamku. Očividně doháním resty a pokud nejsem v depresích, při kterých trpím nechutenstvím, tak mám zas naopak problém se závislostí na jídle. Moc si přeju, abych zas uměla zdravě vnímat jídlo, tohle všechno by bylo o tolik snazší. :/
Zatím jsem naštěstí nic nepřibrala, ale ani nezhubla, z čehož jsem dost nervní.
No, držte palce.

Na mě je prostě spoleh

15. září 2019 v 19:49 | Elena
Po mém počátečním nadšení, že si mám kam vylévat své srdéčko, jsem tenhle blog začala flákat dřív, než jsem si sama myslela. Nebudu vymýšlet výmluvy, prostě se mi nechtělo. Mám teď velmi depresivní stavy a nemám náladu na nic, tak snad odpustíte.
Pokusím se být aktivnější, alespoň sem psát jídelníčky, ale nebudu nic slibovat, na to se znám až moc dobře. :)))

Nicméně, svoje cíle dodržuju, nejím denně nad 1400 kalorií a zároveň přijímám alespoň 60 gramů bílkovin, nechceme přece, aby nám opadly naše těžce vybudované svaly, že? :)
Jinak nic moc, s depresí přichází i stagnace. Nemám energii nic moc dělat, takže jsem od začátku blogu byla v posilovně asi jen dvakrát, ale alespoň se snažím dát denně 10 000 kroků.

Uvidíme co bude dál, zítra se budu vážit, tak snad mi zvedne náladu alespoň číslo menší, než 63 kilo. :)

Jídelníček no.1

15. září 2019 v 19:41 | Elena |  Jídelníčky
Ráno: nic
Oběd: tofu, brambory, malá lžička sojové tatarky
Večeře: zeleninový salát (půl papriky, rajče, čtvrt okurky)
Svačiny: broskev, protein

Pohyb: procházka, cca 10 kilometrů

Dnes jsem s jídelníčkem vcelku spokojená. Cítila jsem se špatně za tu tatarku, ale což. V tak malém množství a stakovým pohybem to člověka nezabije. :)

Den první?

10. září 2019 v 11:39 | Elena
Tak je to tu. Spontánně založený blog. Cítím se zvláštně, najednou mám kde si pofňukat. :D
Dneska naštěstí nemám absolutně chuť jíst, takže to vidím jen na protein a nějakou tu plnohodnotnější večeři. Nechci jen zhubnout, ale taky chci nabrat svaly, abych měla pevnou postavu, ploché vymakané břicho a zároveň pořádnej zadek. Je dost těžký najít tu hranici, kolik a co z toho sníst, aby to bylo dost málo na hubnutí a zároveň dost živin na nabírání svalů. To jsem si zas něco na sebe ušila. :D

Moje aktuální míry

10. září 2019 v 11:37 | Elena |  O mně
Výška: 172 cm
Hmotnost: 63,2 kg

Stehno: 56 cm
Dolní břicho: 81 cm
Horní břicho: 82 cm
Ruka: 27,6 cm
Zadek: 94,5 cm
Prsa: 91 cm

A kdo že to jsem?

10. září 2019 v 11:23 | Elena |  O mně
Abyste měli představu, kdo že to sedí za počítačem a vylévá si srdce, tak se Vám trochu pokusím představit.
Jsem 21letá žena, která od svých 13 bojuje, mimo jiné, s anorexií. Celý můj příběh začal ve dvanácti letech, kdy mě má matka jednou upozornila na to, že jsem dost přibrala a měla bych se hlídat, protože přeci nechci být tlustá, to se nikomu nelíbí. A tak jsem se tedy začala hlídat. Na internetu jsem si našla články jak shodit. Byly to obyčejné články, kde ženám radili jak shodit zdravou cestou, čiže žádné cukry, smažené, tučné a naopak jíst hodně zeleniny. No, proč ne. Háček byl v tom, že dítě si asi těžko nakoupí potraviny a bude si vařit zdravě, takže žádný úspěch.
Po nějaké době studování všeho možného jak zhubnout, už jsem byla opravdu dost zoufalá, takže jsem si řekla, že prostě nebudu jíst. V té době jsem i náhodou narazila na první pro-ana blogy, které byly velkou motivací. Nikdy jsem nebyla v módu, že bych nejedla vůbec. Naopak jsem si jedla co chci, ale pouze do určitého počtu kalorií. A co se nestalo? Začala jsem hubnout! Poprvé jsem zhubla!
Tento trend jsem si nesla až na střední školu, kde jsem celý den nejedla a pak jsem přišla večer domů, dala jsem si, co jsem doma našla a šla spát. Jednu dobu jsem byla opravdu hodně vyhublá, ale byla jsem zároveň šťastná, že mám nádhernou postavu, ploché břicho a hubená stehna. No, šťastná... Pořád jsem na sobě viděla, kde co přebývá, ale jinak jsem byla celkem spokojená, i když jsem se snažila pořád váhu snížit. V tomto období jsem také začala cvičit a posilovat.
Toto vyhublé období zarazil až konec třeťáku, kdy jsem potkla svého, teď už, manžela. Několik vztahů už jsem předtím měla, ale toto, to bylo něco úplně jiného, jako bych potkala spřízněnou duši! A díky tomu jsem se také přestala hlídat v jídle. Následky na sebe nenechaly dlouho čekat a já se z 52 kil dostala až na "krásných" 74 kil. Nikdy jsem si nepřišla odpornější. Také jsem přestala úplně cvičit, protože jsem neuvěřitelně zlenivěla.
Po nějakých dvou letech, kdy už jsme s mým vysněným byli manželé, jsem bohužel opět spadla do velmi krutých depresí. Nebyla jsem schopná ani chodit do práce, což mělo za následek to, že jsem konečně začala zase hubnout. A to mě i nakoplo. Najednou jsem viděla, že to opravdu jde a že jsem schopná to zase shodit.
Tento blog je pro mě takový deník. I když mám podporu v hodně věcech, tak v tom, že takovým "krutým" způsobem chci zredukovat váhu, v tom asi pochopení ani nemůžu čekat. Problém je v tom, že já jinak, než hladovkami hubnout neumím. Zkoušela jsem to, ale váha se ani nehla.
Doufám, že vám dám jistou motivaci, ať už pozitivní, nebo negativní k tomu, změnit své tělo. :)

Kam dál